Ve Starých pověstech českých mluví pohanská kněžna, a ve skutečnosti spíše kněžka, Libuše o slávě budoucího města Prahy, která se má nebe dotýkat. O mostu, který spojí její Vyšehrad s Karlovem a provozu metra v jeho tubusu, mlčí. Přece jen, ten most vede půl kilometru od pohanského obětiště, kde se to celé mělo odehrát, a kde dnes stojí bazilika Sv. Petra a Pavla. Možná by tomu bylo jinak, kdyby mělo metro, nebo alespoň tramvaje, jezdit v bezprostřední blízkosti obětiště. Že tomu tak není na Vyšehradě, neznamená, že tomu tak nemůže být jinde.
Zatímco většina pohanských obětišť byla po příchodu křesťanství rozbita a často i spálena (proto názvy měst Zgierz nebo Zhořelec/Zhorjelc), jedním z těch, kde dodnes stojí posvátné kameny, v jejichž blízkosti navíc projíždí prázdné tramvajové vozy do vozovny, je Nowy Chmjelow na okraji dolnolužické Chotěbuzi.
Chotěbuz, německy Cottbus, lužickosrbsky Chośebuz, je mezi německými tramvajovými provozy zajímavá právě tím, že zakladatel omnibusové dopravy (omnibus je předchůdce autobusu tažený koňmi) v tomto městě na německém území byl Slovan, konkrétně Dolnolužický Srb, Josew Klopzynsky. Oproti tomu u zrodu většiny systémů městské dopravy na našem či polském území byli místní Němci. Trasa vedla od hlavního nádraží přes Stare wiki do Žandova (Sandow). Později byla ve městě založena elektrárna a omnibusy nahradily tramvaje.
Dnes prochází městem čtyři tramvajové linky, obsluhované výhradně vozy KTNF6, které vznikly rekonstrukcí tramvají KT4D české výroby. Od tramvají v ČR se liší užším průjezdným profilem, 2200 milimetrů, oproti 2500 milimetrů v tramvajových provozech v ČR. Zde jeden z nich na manipulační trati do vozovny, kousek od pohanského obětiště.
Narozdíl od původních vozů KT4D mají tři články, přičemž prostřední je nízkopodlažní, na okrajích opatřený jednonápravovými podvozky. Nová jsou také přední a zadní světla. Zde vůz 139 na konečné Nowy Chmjelow (Neu Schmellwitz). Několik kilometrů dál na sever stojí několik obcí, kde se stále mluví v poměrně velké míře dolní lužickosrbštinou. Společně s početnějšími obcemi v Horní Lužici je český historik a jazykovědec František Vydra nazval Tonoucími ostrovy.
Mezi smyčkou Nowy Chmjelow stojí obří obchodní a průmyslové centrum na Polnocne wokolicy (Nordring).
Chotěbuz byla během druhé světové války silně bombardována, takže velká část města lehla popelem. Proto má relativně moderní, panelákový, ráz. Vidět je to hlavně v okolí hlavního nádraží.
Tramvajová konstrukce ze sedmdesátých let však do daného prostředí dokonale zapadá.
Dobře se vyjímá i v sousedství nově postaveného hlavního nádraží, které má více nástupišť než pražské nebo brněnské. Na druhé straně stojí luxusní hotel.
Chośebuz má přibližně 100 000 obyvatel, z toho je jen několik tisíc Dolnolužických Srbů, navíc mnozí z nich se sice ke svému původu hlásí, ale jazykem předků nemluví. Proto tento jazyk v ulicích, na nádraží, či v tramvaji běžně neuslyšíte. Mnoho lidí vám však řekne, že jejich prarodiče tento jazyk ještě ovládali. Co je podstatné, tito lidé mají jen velmi málo společného se Srby v bývalé Jugoslávii, jejich jazyk má nejblíže polštině. Většina nápisů je pouze německých, ale názvy ulic jsou většinou dvojjazyčné. Nejvíce zde žije samozřejmě Němců, ale potkat můžete i Řeky, Indy nebo Vietnamce. Město nestojí přímo na hraniční řece Odře, ta teče o několik kilometrů východněji městem Baršć, německy Forst.
Tramvaje české výroby projíždí i historickým náměstím Stare wiki (Altmarkt) a po Žandojské droge (Sandower Strasse) po stejné trase, jako kdysi omnibusy.
Zbytek centra však objíždí po Měśćanske promenadě (Stadtpromenade), kde stojí také jeden z hlavních terminálů městské dopravy.
V pozadí je vidět i jedna z věží. Těch zde však není tolik, jako v hornolužickém Budyšině.
Nejvýznamnějším terminálem městské dopravy je však Měśćanská hala (Stadthale).
S touto citronově žlutou tramvají jsem jel také ze severní části města na konečnou Thiemowa droga (Thiemstrasse).
Hezky vypadala i zezadu.
Nakonec přikládám videa z Youtube
Pokud chcete navštívit Chotěbuz, nejsnazší to budete mít, pokud umíte německy, nebo pojedete s někým, kdo umí. V opačném případě se obrňte trpělivostí. Anglicky se sice nejspíš domluvíte, ale nápisy a jízdní řády v tomto jazyku nenajdete. Celodenní jízdenka na městskou dopravu stojí pro dospělé 2,70 €. Najíst se můžete v jídelně na nádraží, oběd zde stojí 4-5 €. Vedle toho jsou nádraží dvě pekařství, kde prodávají i čerstvou pizzu. Ceny restaurací v centru města jsou podstatně vyšší.
Cesta autem trvá přibližně čtyři hodiny z Prahy přes Drážďany a Kalavu (Calau), z Mladé Boleslavi přes Liberec, Žitavu (Zittau) a Lobavu (Löbau). Vlakem to z Mladé Boleslavi je přibližně čtyři hodiny a patnáct minut, ale pokud byste si chtěli město skutečně užít, museli byste vyjíždět už ve 4:37, poslední spoj zpět odjíždí už v 17:03. (Vše stav ke dni vydání článku, podle sobotního jízdního řádu.)
Z Prahy jsou spoje ještě horší. Na železničních tratích okolo Chotěbuzi probíhají stavební práce, po jejich dokončení by se mělo jezdit snad rychleji a hlavně by se měla vyřešit momentální absence přípojů v Drážďanech, potom se snad délka cesty z Prahy do Chotěbuzi sníží na přijatelnou dobu.
Lepší než jednodenní výlet je najít si ubytování někde blíže německým hranicím. Osobně mohu doporučit penzion Zuska v Hrádku nad Nisou. Cena ubytování je 250 Kč za noc, pokoje mají velice slušný standard, připojení na internet je možné za příplatek 30 Kč. Odtamtud se do Chotěbuzi dostanete vlakem za něco přes dvě hodiny, autem ještě o pár minut rychleji. Mnoho zajímavostí však naleznete i mnohem blíž. O těch budou další články. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že i pět dnů v Hrádku je zoufale málo.
Nakonec přidávám odkaz na jeden starší článek o Chotěbuzi, který si dovolím doporučit.
2024 ©