Tunisko je mezi zeměmi severní Afriky pravděpodobně nejsvobodnější, co se týče kulturní a společenské oblasti, není však demokracií v evropském slova smyslu. Islamistické skupiny jsou v zemi nemilosrdně potírány, narozdíl od Egypta zde nedochází k útokům ze strany islámských extremistů. Ceny jsou v zemi nízké a bezpečnost vysoká (země je fakticky policejním státem).
Většinu obyvatel tvoří muslimové, islám zde však ani zdaleka nemá tak silné postavení, jako v Saudské Arábii či Íránu. Ve větších městech je možné se zúčastnit katolických bohoslužeb, v tuniské synagoze se schází tolerovaná menšina sefardských židů. Úředním jazykem země je arabština, domácí obyvatelé však mezi sebou mluví spíše místním dialektem. Nejsnáze se dá z evropských jazyků domluvit francouzsky, mnoho obyvatel mluví též anglicky. V turistických oblastech je rozšířená také znalost němčiny, v menší míře i polštiny a ruštiny. I když ekonomicky je na tom pravděpodobně lépe do sebe uzavřená Lybie, z hlediska železniční dopravy má na africkém kontinentu Tunisko jediného konkurenta, Jihoafrickou republiky, s jejími Modrými vlaky. Současný vývoj však nahrává spíše Tunisku.
Podobně, jako v Egyptě, Maroku a Jihoafrické republice jsou některé tratě v Tunisku elektrizované. Jde o spojení mezi městy Sousse, Monastir a Mahdia, nazývané Metro du Sahel, ze kterého pocházejí také zveřejněné fotografie. Trať má rozchod 1000 mm (v zemi však existují i normálněrozchodné tratě, tedy s rozchodem 1435 mm) a kromě místních slouží i turistům. Na trati slouží převážně starší elektrické jednotky YZ-E, maďarské výroby. Tento snímek pochází z hlavního nádraží v Monastiru 20. září 2010.
Totéž platí také o titulním snímku.
Nové jednotky z produkce firmy Hyundai jezdí po tuniských kolejích poměrně krátce. Dvě z nich se podařilo zachytit 22. září 2010 na "místním" nádraží v Sousse.
Vedle vlaků zde jezdí také linkové autobusy a mikrobusy louage, obdoba postsovětských maršrutek, narozdíl od nich však rozšířené spíše na meziměstských linkách.
Ve větších městech, jako je Monastir, mají i městské autobusové linky, s pravděpodobně ojetými kloubovými autobusy.
Cesta tuniskými vlaky je srovnatelná s českými. Některé jsou pohodlné a čisté, jiné už méně. Na trati Metro du Sahel je spojení velice časté, v půlhodinových intervalech. Vzhledem k tomu, že v Tunisku jsem nebyl osobně, nebudu o tamních železnicích a městské dopravě uvádět nic podrobnějšího. Více si můžete přečíst především v článcích PhDr. Zbyňka Zlinského zde, zde a zde.
Pokud se budete chtít sami vypravit do Tuniska, rozhodně nezapomeňte na zdejší zajímavé železnice. Při návštěvě hlavního města se můžete svézt i tramvají či metrem.