Zillertalbahn je jednou z nejznámějších rakouských tratí o rozchodu kolejí 760 mm (normální tratě, třeba ty, které vedou do Mladé Boleslavi, mají rozchod 1435 mm). Není součástí sítě rakouských drah ÖBB, a proto se tu nesetkáme s typickými lokomotivami 2095 a motorovými vozy 5090 (zatím pouze německy). Naproti tomu je zde pravidelný provoz parních vlaků, kvůli kterým sem jezdí lidé z celého světa.
Nejen ty jsou všem lákadlem údolí Zillertal. Hlavním důvodem, proč sem lidé jezdí, je v zimě lyžování. Blízko konečné vlaků se nachází známé lyžařské středisko Hintertux. Více se o Zillertalských Alpách lze dočíst na wikipedii (česky). Každopádně to nabízí i mnoho jiných oblastí v Rakousku i jinde ve světě, zatímco tratí se stálým provozem parních lokomotiv je dnes již jen několik.
Asi většina z nás ví, že parní lokomotivy jezdí na uhlí. Nemusí to být vždy pravda, mohou jezdit i na dřevo nebo rašelinu. Co si však možná každý hned neuvědomí, k provozu lokomotiv je potřeba také voda. Ta se doplňuje častěji, než uhlí. Proto k tendru, tak se vozíku na uhlí a vodu říká, vede dlouhá hadice. Na železnici se plnění uhlím a vodou říká "zbrojení". Parní mašinky, které nemají tendr oddělitelný, jako samostatný vůz, nýbrž jej mají připojený hned za kabinou napevno, se nazývají tendrovky. Takové jezdily například ještě v sedmdesátých letech přes Mladou Boleslav do České Lípy nebo naopak do Nymburka, Poděbrad a Kutné Hory, byla to řada 477.0.
Vozu, který nemá sedačky pro cestující, zato má velké šoupací dvěře, se říká hytlák. Správně je to služební a zavazadlový vůz. Přepravují se v něm hlavně jízdní kola, nebo kotouče s filmy. Dříve, když ještě nebyl dostatek nákladních aut, se takto hytláky vozily i tzv. kusové zásilky a spěšniny, třeba zboží do obchodů. Možná jste to viděli v seriálu Bylo nás pět.
Osobní vozy jsou ozdobené motivem ostrých horských štítů, okna nelze otvírat, vůz je pravděpodobně klimatizovaný. Je to moderní a bezpečné, ale zase člověk necítí, jak se vlak žene, jako vítr.
Konečně i na Zillertalbahn jezdí vedle parních vlaků také motorové. Tahají je buď moderní úzkorozchodné lokomotivy nebo motoráčky. Takhle vypadá motorový vlak, když se blíží k přejezdu.
Jízdní řád této trati není na českém IDOSu. Nejsnáze dostupný je na stránkách Die Bahn.
Až pojedete někdy to Tyrolských Alp, rozhodně nezapomeňte na tamní železnice. Byla by to velká škoda. A pokud byste chtěli vidět úzkorozchodnou trať někde blíž, máte několik možností.
Ve Středočeském kraji máme Kolínskou řepařskou drážku z Kolína-Sendražic na Výrovnu a železnici ve skanzenu Solvayovy lomy. Obě však mají ještě užší rozchod 600 mm a jsou velmi krátké, nikdy s nimi nejezdili lidé do práce nebo do školy. Nejbližší "velké" úzkorozchodné dráhy o rozchodu 760 mm jsou v okolí Jinřichova Hradce a německé Žitavy.
O něco dál je to do slezské Osoblahy, kam vede jediná úzkorozchodná dráha v provozu ČD, ale zvláštní vlaky tam vypravují i Slezské zemské dráhy. Toto městečko má kromě vláčků ještě jednu zajímavost. Narodil se zde první Čech, který připlul do Ameriky. Jen se neví jistě, zda vůbec uměl Česky, Osoblaha se v té době jmenovala Hotzenplotz a žili tam hlavně Němci. Pokud se spokojíte s úzkorozchodnou tramvají, ty jezdí z Jablonce nad Nisou do Liberce. Mají rozchod přesně 1000 mm.
Pokud byste chtěli zkombinovat jízdu tramvají o rozchodu 1000 mm a úzkorozchodnou železnicí s motorovými nebo parními vlaky téhož rozchodu, je to možné v durynském Nordhausenu. V minulosti to šlo i v polském Ozorkówě, ale v současné době se po úzkorozchodné železnici (760 mm) do Krośniewic nejezdí. Tramvaje do Łodźi (1000 mm) však jezdí stále a se svými 37 kilometry je tato tramvajová linka nejdelší v Polsku a možná i na světě. Každopádně možností projet se úzkorozchodným vláčkem je v Polsku více, než dost. Stačí zadat do vyhledávače Youtube.com "kolej waskotorowa" nebo "waskotorowka".
2024 ©